O výstavách i samotných obrazech Hany Puchové se dá říct, že nás většinou ničím nepřekvapí, ale zato vždy potěší. Je to dáno tím, že autorka již dlouhou řadu let rozvíjí a rozvětvuje své dva stěžejní cykly obrazů. Jsou to jednak práce figurální, kde jsou zobrazeni její známí a přátelé, často známé osobnosti ostravské kulturní scény. A pak jsou to drobná i větší zátiší, většinou s dominantními květinami a dalšími drobnostmi všednodenního života. Obě tyto linie vycházejí z tradiční malby, jsou lyrické i syrové zároveň, s jemnou stylizací. Vycházejí z obyčejnosti, všednosti, z toho, mezi čím a kým malířka žije. Na této výstavě je dlouhodobý cyklus figurálních obrazů nahrazen nově vznikajícím cyklem, na kterém malířka zachycuje různá místa a prostory, kde často pobývá. Podle něj je pak pojmenována celá výstava. Výstavu pak doplňují její půvabná zátiší s květinami a drobnými předměty.
Autorka sama k výstavě uvádí: „Mým dlouhodobým tématem jsou konkrétní situace, lidé a věci, které mám kolem sebe. Líbí se mi ty situace zaznamenávat, dívat se na osoby včetně mě samotné v různých prostorách a mám nutkání všechna ta místa, všechna ta setkání zaznamenat a zastavit tak v čase.“
