Kurt sunbathing

Tytykalova malba se pohybuje na pomezí tvarové neurčitosti a rozpoznatelných motivů, aniž by se jednoznačně přikláněla k čisté abstrakci či popisnosti. Objekty a figury v jeho obrazech získávají zvláštní vnitřní vážnost, podpořenou specifickým zacházením s barvou, která v sobě nese ozvěny snového a lehce archaického vizuálního jazyka. Tyto kvality nenápadně odkazují k tradici imaginativní malby jižní Evropy, aniž by ji přímo citovaly.

V autorově tvorbě se objevují fragmenty těl, zátiší, krajinné motivy i současné městské situace. Jejich kompozice je úsporná, založená na skládání tvarů a tlumené barevnosti, která připomíná analytické postupy rané moderny. Na rozdíl od racionálního rozkladu reality však Tytykal neusiluje o analýzu viděného světa – jeho obrazy vznikají spíše jako mentální konstrukce, kde hmota slouží představě a náladě.

Spojení akrylové malby se sprejem mu umožňuje propojit malířskou tradici s výrazovou lehkostí a nadsázkou současného vizuálního prostředí, v němž se přirozeně prolínají galerie a ulice.