Interstellar

Malířskou tvorbu Kristíny Mésároš charakterizuje práce s figurou, osvobozená barevnost a smysl pro magickou atmosféru jakéhosi snového, dramatického bezčasí. Ta je dosahována jednak v rovině výrazu - prostřednictvím kontrastu forem (volně malované partie a přesné obrysy či šablony), jednak v rovině použitého narativu. V něm se prostupují zdánlivě všední náměty s exoticky vzdálenými rámci. Lidská přítomnost se tu jeví jako filmová situace, jako vytržení z reality, jako extáze, jež spojuje figuraci s intenzitou vnitřního prožitku. Pohyb jednatele odpovídá expresivnímu pohybu jeho snů, tužeb a potřeb. Jsou tu zpřítomňovány lidské pospolitosti i osamocení jedinci nořící se do matrixu kouzelného světa, plného lákavých výzev i úzkostných varování. Každý obraz je vhledem do fantastického dění, v němž přírodu v její nekonečné pestrosti a plodnosti prosrůstá civilizace se svými atributy a nároky. Tento vztah – příroda a civilizace – se u autorky objevuje také v sebe-reflexi vlastního malířského média, v němž můžeme nacházet skryté odkazy na dějiny malířství a jeho avantgardní proměny. Obraz Interstellar (2024) přes evokaci sportovního motivu odkazuje mnohem více k cyklickému pohybu uvnitř časoprostoru, jenž stojí za lidským poznáním. Tento metafyzický roměr obrazu  potvrzuje jak odkaz na hvězdnou oblohu nekonečného vesmíru a spirála, do které skáčí tři ženské figury, ale i slova autorky: „Skok do vody a úplné ponoření se, je jako úplně nejstarší vzpomínka na matku, na náš prapočátek, kdy náš život teprve začínal a substance okolo nás, to by celý náš vesmír.“

Petr Vaňous