Počkáme raději až půjde někdo kolem

Lubomír Typlt (1975) patří dnes k předním autorům generace narozené v polovině 70. let (vedle J. Bolfa, D. Pitína, V. Holcové, J. Špaňhela nebo Z. Sedleckého). Ve svém malířském díle zpřítomňuje obrysy generačního pocitu, který nahlíží jako cyklicky se vracející epos, v němž se sčítají zkušenosti z období totality a z neméně problematického znovunabytí společenské svobody. Narativní postupy vkládá autor do radikálního přehodnocování malířských výrazových prostředků ve vztahu k figuraci. Postupně demontuje a rozmetává jednotný konstrukt času a prostoru, aby uvolnil svébytný prostor malby k jinak nastavené, hutnější a nekompromisní výpovědi založené na dynamické kompozici a rafinovaně barevné inverzitě. Svůj svébytný malířský výraz rozvíjí na základě přímé zkušenosti s tradicí české a německé figurativní malby (studia u J. Šalamouna, J. Načeradského. M. Lüpertze, A. R. Pencka).